Výsledek hledání pro výraz
Eshop
    Menu Close
    Back to all

    Jak jsem přežila .. FOCENÍ

    Jak jsem přežila .. FOCENÍ

    Minulý týden mi zazvonil telefon, na druhé straně byla Katka, moje šéfová, na 20. má prý domluvenou fotografku. Bylo by dobré sejít se u ní, hodit řeč a nastínit si plány do budoucna. Při té příležitosti nafotíme jak produkty, se kterými jde značka „liri“ na trh a které, jen tak mimochodem, Katka báječně tvoří a vyrábí, a jednak nafotíme nás na webové stránky, abychom měli (my tři ženy, ale na fotografiích lze spatřit i jednoho muže – tzv. růží mezi trním) jednotnou formu. Skákala jsem radostí, protože než jít k foťákovi, to raději třikrát k zubaři.
    Nastává den „D“. Oblečení mám přichystané už od včerejška – pohodlné na cestu a zároveň i reprezentativní. Pro jistotu si s sebou beru i náhradní tričko. Taška s věcmi pro miminko je sbalená, ale zaplať pánbůh Katka je hrdou maminkou tří dětí, takže by pro nás při nejhorším něco našla. Ještě přihodit hřeben a taštičku s malováním, na naušnice jsem zapomněla, a už jen zbývá zkontrolovat zavřená okna a vyrážíme. Můj báječný a úžasný manžel nás veze autem, protože jinak bychom cestovali půl dne.

    Za hodinku a něco jsme v Kunicích, kde nastává hromadné vítání a objímání. Seznamuji se se Zuzkou, kterou vlastně znám, ač jsme se nikdy neviděly, s Katčinou maminkou, která je nám pro dnešní den takovou náhradní babičkou a samozřejmě s paní velitelkou. A šup šup, už to frčí. Oběd je na plotně – protože dnešní den je s plnou penzí, materiály a dekorace jsou nachystané – to je zase velká zásluha Zuzky a jejího uměleckého oka a už nás Katka žene do patra do koupelny před velké zrcadlo. Využívám její laskavé nabídky (někdo by možná řekl mírného nátlaku) a nechávám se zušlechťovat. Neustále se sice rozplývá nad stavem a kvalitou mojí pleti, ale jako pravý profesioál vyndá velký kufr věcí u kterých ani netuším k čemu slouží. 

    Jako první přijde něco zeleného, což je prý korektor, potom vyndá paletu barev, že by profesionální malíř záviděl. Pak vezme do ruky něco jako molitanový míček a rozetře mi make-up. Z malovaného hrnečku vyndá štětec a na řadu přijde asi tvářenka a zdravíčka na tváře. Těch štětců Katka potom použije ještě několik. A pak přichází moje noční můra. Malování očí. Nedýchat, nemrkat a nehýbat se!! Nenosím kontaktní čočky, protože při představě, že se budu šťourat v oku dostávám vyrážku. A oči si nemaluji z téhož důvodu. Vtipně to maskuji tvrzením, že bez brýlí na sebe nevidím. Nehledě k tomu, že mám pocit, že přes brýle stejně nejsou namalované oči vidět. No, přežila jsem a Katka taky, akorát jsem jí občas mrkla. Katka je ale šikulka, takže se jí to pomocí další barvy povedlo zaretušovat. Přežila jsem i focení s příjemnou fotografkou Soňou (o tom možná někdy příště).

    A pak už jen závěrečná kávička, polévka česnečka s rohlíčkem a cesta domů. Ta uběhla celkem klidně, jen s jednou kojící zastávkou na úplně obsazeném parkovišti mezi odpočívajícími TIRáky.
    Zato doma. Frk frk, ať se všichni vystřídáme v koupelně, mamka jako poslední. A pak to přišlo! Nejdříve jsem vzala obličej super mycím gelem na nečistoty a make-up. Po kouknutí do zrcadla jsem se docela vyděsila. Vypadám jako bych od někoho dostala pěstí – do jednoho i druhého oka. Takže honem pro baterku a v pokoji mojí nejstarší, teď už spící, dcery hledám odličovač očí. Báječně se mi teď hodí Katčin bambusový odličovací tampónek. Černá barva pouští, ale velice sporadicky. Na další obličejový „utěráček“ zkouším krém. Jak mě Katka poučila, tampónky se dají prát i na 95 stupňů. Další černota je dole, ale pořád to nejsem já a moje přirozené oko. Ty kráso, přece nebudu uprostřed noci vysílat nouzový SOS signál a volat Katce, čím že to dostanu dolů. Budit dcery taky nebudu. Jedna by se mi smála a druhá by mě sprdla, že jí budím. Jesli dostanu přes noc nějaký zánět nebo tak něco, no potěš koště. V tom mi pípnul mobil a ozvala se sousedka. Sláva, nespí! Nejenže je to kadeřnice, takže každých pět týdnů klušu v bytovce přes chodbičku dát si upravit vlasy, ale je také nadšenec do všeho souvisejícího se vzhledem a krásou ženy. Zvoním na ni a jen si ukazuji na obličej, nemusím přeci informovat všechny své spoluobyvatele. Sousedka se projevila jako báječně zásobená a půjčila mi odličovací olej od Renovality a ještě jsem dostala další lahvičku hydrofilního mycího oleje od Nobilis Tilia a instrukce na přečištění celého obličeje.

    A závěr? Opět jsem si potvrdila, proč si nemalovat oči, když je tak komplikované, dostat to dolů. Anebo naopak, líčit se co nejčastěji, zvládnout teorii i praxi a pořídit si kvalitní serepetičky.

    Vaše Eva

     

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Close